Něco pro všechny a pak něco pro sebe

Magdalenka, naše nejstarší dcera, má už něco přes tři roky a je to hotovej člověk, kterej už chce hlasovací právo v rodině.

Musí u všeho být.

Musí do všeho kecat.

Musí za každou cenu používat hlášky dospělých, od Ty vole (zaznamenáno 1x), se z toho picnu (denně), to je hustý (vždy po víkendu se sestřenkou), až po ty jsi dobrej (když je táta doma) apod.

Začala ráda koukat na TV a dokonce se těší na své pořady. Z toho máme obavy a museli jsme ji začít omezovat i sobě.

V autě už neusne jen tak.

Knížky má přečtený a rodiče vlastně jen přezkušuje, jestli nešvindlujou.

Umí už nakreslit nádherný souměrný kružnice, to já se naučil až v Praze.

Listuje si v katalogu nákupních centet a zaškrtává si pro Ježíška...grrrr.

Ale hlavně, ráda vaří a ráda pomáhá.

Ale jakmile se dokončí domácí práce, začne si sama vymýšlet radovánky, schválně, kdo to uhádne?

Rozložit si pomůcky.

Ano, z rozlámané hrazdičky si udělala běžky, ještě zapnout vázání. Helmu si nasadila sama. To jsme pyšní.

Machršňůry na krku okoukala od Terezky, ta si jich na sebe navlíká až 4.

Terezka začala SAMA OD SEBE stejně jako Madlenka ve stejném věku dělat bubliny. Není to moc vidět, ale je to tak!

A zde Majda ve stejném věku :).