Kromobyčejný ministr

Dneska jsem na ČRo1 neslyšel M.T. (pravda, je znát, že jsou prázdniny a trávím v autě díky nezácpám o polovinu méně času), ale slyšel jsem tam mluvit našeho pana ministra - knížete.

Když dělal kancléře na Hradě, tak se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Jistý půvab jeho činů jsem shledal ve chvíli, kdy jsem poznal někoho, kdo ho zná důvěrně a vysvětlil mi pravou podstatu jeho kroků a popsal mi jeho lidskou tvář. Do té doby to byl pro mne nevhodně artikulující přistěhovalec, kterého si vzali do vlády jako maskota.

Ano, byl jsem hloupý a naivní (i když připouštím, že v hodnocení přeháním).

Poslední rok si ho s chutí rád poslechnu i si rád poslechnu nějaké příhody o něm z jeho okolí. Sice to dá práci si zvyknout na jeho výslovnost, ale dostal mne opět dnes, s jeho slovní zásobou. Použil slovo kromobyčejný. Už jsem ho četl/slyšel dříve, ale pan kníže mi tím dal velkou facku v tom, jak ovládá náš rodný jazyk jistě lépe než já.

Tolik asi k politice.

Madla:

Máme nové slvo pro označení otce - Ležoch. Občas ji lámu na mou oblíbenou hru - na lenocha. Občas si ji zahraje se mnou. Ona je lenoch - ona jen lenoší, kdežto táta je ležoch - leží. A to ona ráda, s chutí mi skáče po bříšku. Nemusím vykládat, že lenošení člověka přepadá po příchodu z práce po večeři.

Možná brzy dostanu novu přezdívku. :)