Krátké pohádky pro unavené rodiče

K sepsání tohoto článku mě inspirovala Sargo, snad mi promine, že tak trochu opisuju.

Jedná se o další z děl Michala Viewegha, a ač musím přiznat, že ho zrovna nemusím, tato kniha mě zaujala velmi. Je vtipná, pravda pro malé děti zrovna moc není, ale já se bavila náramně. Zaujal mě už samotný úvod:

Milí rodiče,

na světě je bezpočet knížek pro děti, ale troufám si tvrdidt, že tuhle psal někdo, kdo myslel především na vás. Mnoho autorů pohádek totiž samolibě předpokládá, že unavený rodič večer po návratu z celodenního zaměstnání dětem ochotně přečte šestnáctistránkový text - to je naprostý nedostatek empatie, ne-li čirá bezohlednost.

Mám tři děti. Věřte, že já vás chápu.

Znám dobře bezmoc otce, jehož dítě si deset minut před začátkem finále Ligy mistrů vybere Andersenovu Ledovou královnu. Zcela rozumím pocitům matky, která se večer ospale prodírá nekonečnými větami Zlatovlásky, zatímco překvapivě čilé dítě ji přísně kontroluje, zda "nevynechává". (Tak proč to ti naši miláčkové chtějí číst, když to stejně umějí nazpaměť?!) Zažil jsem také mnohokrát rodičovské zoufalství, ba vztek nad pohádkami, jimž dítě zbla nerozumí, a beztak zdlouhavé čtení neustále přerušuje nechápavými dotazy. Někdy ostatně mívám pochybnost, zda textu porozuměl autor sám... Jak vysvětlíte čtyřtletému dítěti, že pohádkový hrdina podřízl vlastního koně, aby nakrmil pár krkavců? (Podle mě byl Erben buďto sadista, nebo měl občas při psaní slabou chvilku.) A skutečně chcete, aby si vaše dcerky odnesly z dětství názor, že život dívky je čekání na prince? A tak dále.

Podobným věcem jsem se snažil vyhnout.

Všechny příběhy obsažené v této knížce lze přečíst do deseti minut (vyzkoušel jsem to). Hlavně jsem se ale pokusil napsat je tak, abyste se nenudili; veškeré texty psané modrou kurzívou (jako tato předmluva) jsou proto určeny výlučně vám, při čtení dětem je jednoduše přeskočte.

Doufám, že někoho z vás taky tak pobaví a inspiruje jako mě, tak příjemnou četbu!

Paní DJová