K tomu našemu člunu (redakční test)

Od středního dětství (druhý stupeň ZŠ) jsem si přál nafukovací člun. Pořádný nafukovací člun. Manželka má pro mé racionálně argumentovatelné rozmary pochopení.

Ve skutečnosti to nebylo ani tak kvůli mé představě z dětství, ale z praktických důvodů. Poslední kapkou bylo objíždění Hracholuské přehrady v sole na kanoi příbuzných přátel (tj. máme kámoše a jejich rodina má loď) při přepravě smečky dvou v průměru průměrně početných rodin.

Proběhlo pár konzultací s kontem, vodáky a byl vybrán tento člun (koupeno i zde na základě doporučení) s kajakářským pádlem, které se dá rozložit na dvě kanoistická (s menší plochou a trochu zahnutá, ale funkční).

Zhodnocení po první sezóně s několika využitími:

• největší prču z toho mají holky, když slouží jako bazének - i bez vody
• nafukování kompresorem trvá, ale byl doma a je přenosný
• nafukování pumpičkou je rychlé, ale bolí
• ovládání je snadné, neporovnával jsem s klasickou kanoe, ale asi to bude znatelně pomalejší a "na vodu" bych si to nevzal. Přece jen plast vydrží vše, tohle máme přece na rybníky, na blbnutí a na kešky na ostrovech
• je problém s vysycháním. Sice máme lodžii, ale vždy, když se chystám to sbalit, začne pršet...
• nedoporučuji před vyplutím mít otevřený vypouštěcí ventil,
• vejdeme se jen ve čtyřech (2+2), celá rodina už ne, viděl bych to na raft.

Nemáme důvod litovat investice.

zde chybí jedna sedačka, odlov kešky s panem Islandem968 (naše GPS je ta hezčí)

Při vypouštění se slečnou Doubravkou.

fotka pro pana Bártu, pořízeno z nafukovací měchuřiny