Úroda za skříní a další víkendové kratochvíle

Doma nám to smrdí jako v bazénu, alespoň v provozní části bytu. Když jsem loni v létě přesně dle návodu připevňoval knihovnu přímo na zeď, severní zeď našeo cihlového domu, nějak mi to nesedělo, ale udělal jsem to. Přece jenom jsem viděl děcka, jak po příčkách šplhají, jako já za dětství.

V sobotu jsem se pomalu rozkoukával s tím, že po obědě vyrazíme do přírody a jal jsem si přehodit nové za sjeté pláště na letních discích auta (přezouvat budu až na konci měsíce). Před obědem a po gumoakci jsem chtěl trochu přerovnat knihovnu za účelem přivrtání dvířek když jsem si všiml, že nám asi bují za skříní nějaká nepěkná věc. Máme s tím docela bohatou zkušenost, ve starém bytě, kde jsme postupně nábytek přeskupili i teplotu a větrání zregulovali tak, že se přestala vyskytovat. Zde nás to překvapilo, přece jenom je to suchý byt.

No, sobotní program se vyjasnil, vyskládat knihovnu, odsunout, vydezinfikovat, vyvětrat, přisunout, ale s průduchem, přetřídit knihy, dolepit ex-libris tam, kde chyběla a za vydatné pomoci Madlenky naskládat. Mimochodem, Madlenka o pomáhání a skládání knih mluvila už i ze spaní. Moc jí to bavilo, byť si každý představí, jakou pomocí je ani ne tříletý prcek, který má dar překážet :). Nejvíce to tatínek ocení, když stěhuje nástavce a Madlenka mu je přidržuje tak, že jejich hmotnost naroste. Ale je to vzácná chvilka s prckem a moc se nám to líbilo.

Ten chlorový smrad mi dal zabrat a přestože jsem chemickou část měl na starosti jen já, bolela hlava i ženu. Ale zeď je jako nová, skříně i přes vzdálenost 10 cm ode zdi ukotveny, knihy uloženy, Majda smutná, nemá co skládat.

Neděle - dodělání knih, holky šly na písek, já se učil na zkoušku z angličtiny a těšil se na výlet s Madlenkou. Ta nakonec odmítla, proto jsem dnes pocoural okolo Kladýnka cca 25 km po cyklostezkách a industriálních pozůstatcích. Ta místa měla atmosféru, ale foťák bych tam nevytáhl, kolikrát jsem si říkal, že i to kolo za sedmičku je velkým lákadlem pro okolí. Je to za mnou a v hlavě mám pocity pohybu v kulisách Ocelového města. Navštívil jsem 4 poklady.

Fotky z telefonu

A no jasně, holky prospívají:

S Terezkou začíná být sranda a nebýt toho, že bolestivě zasahuje do obličeje rodičů a trhá vlasy, nebylo by jí co vytknout. Ale jsme zde kvůli dětem tak co.

Prostě pěkný víkend, poslední před létáním, žena sice nelibě nese leteckou nehodu z víkendu, ale já se nemohu dočkat. Dnes na kole jsem měl více namále než kdy v letadle. Ono jezdit rychle po schodech po zimě, když ještě nejsem rozježděný je vcelku hloupost, ale zastavte uprostřed schodiště. Za to jsem na sebe naštvaný, na schody holt zatím zapomenout.

Horší byla paní na cyklostezce v protisměru. Sice jsem jel asi rychleji než průměrný cyklista, tak mne možná čekala na té kilometrové rovince o pár sekund později, tak jsem si procvičil jízdu v listí mimo stezku a kšilt na rozrážení větviček u nové helmy.