V poslední době máte na blozích tak silná témata, že nezbývá než opisovat. Mno tento opis způsobil pan JM, který se na svém zápisníku pochlubil tím, jak sám zapojil světlo a ne žádné obyčejné, ale přímo stropní svítidlo.

To já jich zapojil již řadu, dokonce i to, o kterém budu psát, je již třetí svého typu (natolik mi natolik vyhovuje zejména rozptylem světla, že ho má maminka, babička a my :o), ale tento lustr je opět důkazem, že v našem manželství máme pravdu oba dva, ale popořadě.

Před časem se mi po několika etapách (4 roky) podařilo dokončit postel (patro). Má vlastní konstrukce i stavba, možná o tom časem napíšu, ale v našem bytě nastal problém, opěrný trám vyšel přímo do stínidla lustru. Uvažte, máte problém a několik řešení:

• nedodělat postel (dost nepohodlné)
• zúžit rošt a matraci tedy celou postel (neakceptovala žena a taky dost pracné)
• přesekat elektriku k lustru (dost pracné, více než dost pracné)
• smířit se s absencí stínidla (a pak se uvidí co dál)

Já tedy volil poslední možnost. Zhruba půl roku jsme koukali z postele na TV přes odhalené žárovky, dráty a držáky stínidla. O víkendu jsem byl doma, bylo nám dobře, zvelebovalo se, hráli jsme slovní fotbal, stříhali video, prostě jeden z nejhezčích víkendů roku 2007 tří nastydlých lidí. A protože v takovou chvíli začínám mít pocit, že jsem málo vytížený, málo užitečný a málo dynamický, začal jsem koukat po drobných restech....

Rozhodl jsem se pro řešení lustru. Krásný lakovaný smrkový sloup, překážel instalaci stínidla, ale kdybych to stínidlo upravil, nemusím přesekávat elektriku, převrtávat lustrhák (v některých rodinách používaný i k jiným účelům, vlastně i u nás na nich byla zavěšena auosedačka, protože Madla milovala houpání) a celé by to pak vypadalo lépe než nyní.

Vyhrabal jsem v nářadí řezač skla, který jsem zakoupil v době, kdy jsem vyráběl své první vlastní dodnes fukční akvárium, našel ve skříni stínidlo a začal dumat, jak to spáchat. Ten, kdo někdy řezal sklo, ví, jaká úskalí to má. Stínidlo má tvar poločočky, to snad nejsou úskalí, ale přímo útesy.

Naměřil jsem a jako správný kutil, jsem v klíně začal řezat. Když mne viděla žena, řekla, že to je škoda, ničit krásnej lustr. Ale uznejte, lustr bez stínidla - to je jako krásný náramkový hodinky bez pásku. Do jinýho bytu si stejně koupíme jinej lustr, tak jsem teda řezal.

Taky žena říkala, že to prdne, měla pravdu. Upřímně, že to neprdne, jsem si ani nepřipouštěl, ale od čeho je vteřinové modelářské lepidlo. Jen jsem doufal, že to třeba neprdne celý. Prdlo. Ale přitom se podařilo krásně a přesně odlomit ten kus, který překážel sloupu od postele. Takže výsledek se dostavil. Protože nejsem blázen, tak jsem před lepením vyzkoušel, zda dva vkusné úlomky drží bez lepení v lustru, držely, takže by při případném, rozlepení v budoucnu nemělo hrozit nebezpečí úrazu. Pak již jen slepení a zasunutí do držáku.

Protože je to na stropě, je výsledek přijatelný, stínidlo sice prdlo - jak tvrdila žena, ale je to hezčí - jak jsem tvrdil já. Navíc z toho mám radost, že jsem byl užitečný :o). Kde uvidíte takové splynutí nábytku s osvětlením, než u našeho lustru vrostlého do postele?

Navíc, vždycky z toho mohu vyrobit imitaci Tifany, no ne?

Jedná se o přepis článku z našeho dřívějšího blogu http://djr.blog.cz