Rozšířili jsme flotilu kočárků

Jak tak postupně splácíme dluhy za prachy za prodaný byt, ukojujeme své některé tužby. Letadlo zatím nekupujeme.

Koupili jsme si nový kočárek, "do města". Prostě leštěnku. Je to nástupce asi o tři generace našeho stávajícího. Mlsně jsme na něj koukali již delší dobu. Je to asi pálka, ale Madlenka měla kočárek z druhé ruky, stávající již do města není, neb vrže, špiní a upadávaí čepy (nebo si to rodiče namlouvají, aby si mohli koupi nový). Proto Terezka dostala nový dopravní prostředek. V červeném provedení. Docela jsem se bavil, když jsem se z hecu vydal do krámu přes Prahu ten kočárek objednat.

DJ vejde do prodejny výhradního dovozce, kde v pátek v pět odpoledne tj. hodinu před koncem otevíracích hodin znuděná prodavačka se věnuje matce a dceři (dceři je 25 let). Po formalitách (pozdravech) se prodavačka otáže pana DJ, který s notebookem přes rameno a oděn pouze v kalhoty a tričko při venkovní teplotě lehce nad nulou a bez vazby na obchod s miminčím zbožím nemůže působit jinak, než excentricky: "Přejete si?"

DJ si vzpomene na ten otřepaný vtip o nákupu metru mlíka, uchopí výzvu a šibalsky odvětí: "Přišel jsem si koupit kočárek."

Letargie prodavačky trochu ustoupí a kontruje: "Jo? A jaký byste asi tak chtěl?"

"Jané Slalom Pro", suše odpoví DJ.

"Barvu?"

"Červenou, jenom sporťák, nánožník a skejt po starší dítě."

"Máme skladem." Sklaplo panu DJ. To nečekal. Domníval se, že si jej objedná a za 6 týdnů odveze. Jó, časy se mění. Dneska už ani kočárky nejsou podpultovky. Skejt jsem si musel objednat, ale kočárek ze Španělska už máme na návštěvě ve Varech.

Je náramný, vychytaný, i když už první mouchy lze vytknout. Chystám velkou recenzi srovnávacím testem.

Asi si vyrazíme se dvěma kočárky na procházku.

Dal bych nějakou fotku, ale nechám to na velký test.