Zátěžový test dětské krosničky Salewa Koala

Mohli jsme mít nudné nedělní odpoledne, ale... vyrazili jsme v turistickém na výpravu do lesů.

Původně jsem se ptal ženy, zda výlet 4- 5 km s alternativní zkratkou na 2 km je akorát. Souhlasila a dohodli jsme se na tom, že se uvidí dle situace. Nakrmil jsem ruční GPS, připravil palubní GPS (do Ptic již trefíme, ale vzali jsme to přes pár, hledám vhodné slovo,...malých sídel...,abychom se pokochali krajinou a trochu si zase vryli místopis do hlavy), jídlo, pití, mapu, propisku a další geocachingové propriety a vyrazili do světa.

Parkujeme u BTS mezi Svárovem a Pticemi, nazouvám si své skoro nové a vysněné Hanwagy Alaska, prcka házím na záda a vyrážíme chytit zelenou.

Cíle dnešního dny byly: vybrat dva poklady, možná i třetí, a případně si vyřešit pár zastávek nutných pro vyzvednutí náročného 4. pokladu (do foroty). Po prvních dvou nás les západně od Ptic tak nadchnul, že jsme se rozhodli spustit se i do údolí. V těchto místech tohoto údolí jsme ještě nebloumali, tak proč nevyužít krásný vlahý únorový den.

Míjíme se s jezdci na koních, lovci polínek, dětmi, dospělci. Prvním pokladem je Málkova rozhledna. Ona tam už roky není, ale to místo je skvělé.

Její souřadnice lze spočítat poté, co změříme výšku Svárovské lípy. Copak jsme skauti? Na památný strom se šplhat nesmí :o), tak volíme metodu podobných trojúhelníků. Jen nemáme pásmo na změření vzdálenosti od stromu, tak to měřím pomocí GPS, což je velmi nepřesné (ale asi přesnější než moje krokování). Nakonec mám sekyru 3 metry, tj. 10 procent. Málo nebo hodně? S prckem na zádech tak akorát :o).

Pak se spouštíme do údolí Málkovou silnicí a tam přichází chvíle dne: Majda má svou zdravotní pauzu a vyndaváme ji ze sedačky. Neběhají tu psi, nejezdí auta, je tu bezpečno na malého caparta. A v tu ránu nastává solidní změna tempa chůze. Rodiče mají při tak pomalé chůzi problémy držet rovnováhu a Majda objevuje novou kratochvíli. Vzpírání štěrku. V jednu chvíli uzvedla pravou rukou tak velký budr, že jsem jí ho okamžitě odebral a vrazil do batohu, abych ho doma převážil, protože to jsme nečekali. Takto činila s každým viditelným kamenem na štěrkové cestě. (Kámen váží 900 g, dítě dnes oslavilo 20. měsíc života ,tj. jednou rukou zvedne nad hlavu 7 procent své váhy).

No, po chvíli mi prdnou nervy a jde do krosny, kde si posedí až do příchodu k autu, kam dorážíme za tmy.

Ta zpáteční cesta po modré (kde značky místy chybí) byla dobrodružná, Majda žbrblala a ke konci už plakala, pomohlo, když jsem dělal koníka.

K dnešnímu výletu, celkem 12 km - nepřenastavil jsem GPS z létání, tak se přepsaly úvodní kilometry, ale pro názornost následující šémátka jistě poslouží. Byl to uzavřený okruh (od startu skoro RNAV k rozhledně).

K testování krosny:

· Výborná a nadávám si, že jsme ji neměli už na léto 2006, při vzpomínce na cross s naším off-roadovým kočárkem mne ještě nyní bolí ruce.

· Sice mám otlačená záda, ale to bych měl z každého batohu, navíc dnešní otlak je způsoben tím, že mi včera Madla poštelovala záda a já si toho nevšiml.

· Madlenka tu věc miluje a doma by s ní nejraději chodila i spát.

· Když dítě houkne, není to příjemné, protože to bývá skoro do ucha.

· Tahá mne za uši, dokonce se jí to zalíbilo tak, že mi aretuje hlavu do směru, který si zvolila a já nemohu otáčet hlavou - pak se musím otáčet celým tělem a tedy i krosničkou. Je geniální, sama přišla na funkci opratí.

· Není problém lozit ve svahu, dnes otestováno

· Pokud jde žena za mnou, přes krosnu neslyší a musím se natáčet.

· Rodiče se unaví více než děti :o)

Na závěr opravuji svůj fatální omyl, že Ptice leží v polích a připouštím, že je u nich nádherný, ale opravdu nádherný kus lesa srovnatelný s lesy v KV. To Rudná nemá, nebo se opět mýlím? :o))))))))))))

Přeneseno z našeho dřívějšího blogu http://djr.blog.cz

Aktualizace k datu 25.2.2008, dnes má Majda cca 18 kg a sedačka slouží stále dobře. Sice toho naťape dost sama (2,5 roku), ale jako multifunkční batoh to nemá chybu. V pražské ZOO při naší návštěvě tento typ převažoval.