ZOO Praha, no i my

Už ani nevím, proč jsem včera po další deseti km v těžším terénu a většinou s prckem na zádceh navrhl, že v neděli si dáme nějakou pohodovu rodinnou idylku a konkretizoval jsem tu myšlenku jako ZOO. Všechny 3 mluvící holky nadšeně souhlasily. Ano, máme na týden zapůjčenu mou oblíbenou neteř na prázdniny.

Protože jsem neteř zažil od inkubátoru, beru ji za svou. Hrou osudu jsem se mohl účastnit jejího vývoje, tak proto. Mám tedy na týden TŘI DCERY a připadám si jako správný pohádkový pan král. Jen ta naše fábie má co dělat, abychom se tam vešli dva dospělí a 3 děti se sedačkama. Jak já bych chtěl auto s více sedačkama....

Ale k ZOO

Už tam byli snad všichni, já do něj kdysi jako pražské dítě prý jezdil s otcem parníkem, ale časy se mění.

DJ s "černým pejskem" za zády. Vyfoceno v Troji a zhotoveno v Panské ulici v hlavním městě. Ne, nebyl jsem po autonehodě, jen jsem se chystal k nákroku. Končetiny mám souměrné tj. nohy stejně dlouhé a ruce taktéž. Vím, vypadá to jinak :).

Celá ta návštěva se táhla v duchu:

• konzumu (prostě jsme se tam i "najedli"),
• davů (k dojezdu na stání jsem dostal pokyn od šesti parkovačů. Parkovalo se všude.),
• letního počasí a
• trucování Majdy.
• Málem bych zapomněl. Hrdosti mé osoby na ten harém okolo mne. Dělalo mi to náramně dobře. Prohlášení: "Holky! Jste všechny? Můžeme jít na slony?", jsem si náramně užíval a náležitě často opakoval :). Přece jenom 4 kousky ženskejch, kdo to má?

Neposlední postřeh je ke kočárkům. Pokud se dá říci, že některý konkrétní kočárek převažoval, tak to byla ta naš volba, tj. Jané Powertrack, Powertrack 360 nebo Slalom. Až mne to naštvalo, protože si ho chcem pořídit, anžto ten stávající je fakt už jen do lesa. S naší snahou být individuální... to byla "těžká" rána. Obecně převážily 3kolky, odečtu-li golfky, ve kterých rodiče vozili zimní bundy.

V ZOO jsme strávili 6 hodin a dle očekávání jsme potkali známé. Kupodivu nebydlí v Praze, ale blízko Záporna, což je místo středově souměrné s Kladnem, kde středem souměrnosti je Václavák.

Bylo nadprůměrně hezky, zvířata byla i venku a protože naposledy v těchto místech jsem byl v roce 1995, bylo co objevovat i pro mne, emeritního pražáka.

Ptáci pózovali náramně.

Zde ani nevím, jak jsem tu kachnu vyfotil. Ale asi dlouhý čas :)

No, blog není fotogalerie, trucující Majdu použiju jindy. Na závěr ještě rýpnutí. Překvapilo nás, kolik lidí v těchto prostorách kouří. Nesem militatntí bijec kuřáků, ale když mi jedna paní tlačící kočárek vydechla splodiny přímo do obličeje, nemohl jsem si nevšimnout.