Výběr kočárku - pocta tomu našemu

Výběr kočárku je maturita. Zatím to svorně tvrdí všichni naši vrstevníci, se kterými jsme toto diskutovali. Mám dokonce jedny kamarády manžele, kteří díky své majetnosti skončili až u pátého kočárku (během dvou dětí), který konečně označili jako ten správný. Mimochodem nyní mají typ, jako je ten náš :o)).

Nechci pana JR strašit, ale pro mne to bylo příjemné trauma. Trh je totiž dnes dostatečně široký, je to jen otázka peněz. Můžete mít velorex nebo porsche. Může to být van nebo kupé. Možností je opravdu mnoho a to mne na tom nejvíce bavilo.

K výběru kočárku jsme přistoupili velmi odpovědně a definovali tyto parametry:

• lehký a skladný - bydlíme ve třetím patře bez výtahu a bez bezpečné kočárkárny
• pokud možno použitelný od nuly do "nekonečna" - není kde skladovat jednotlivé vývojové stupně
• velká kola a robustní konstrukci, protože chceme vozidlo do terénu
• prďácký (to snad každý pochopí)

Hledali a hledali a vyšla z toho tříkolka (každé kolo něco váží a tahejte dítě a kočárek do třetího patra) s hliníkovou konstrukcí a pevným předním kolem. Nakonec nám kdosi doporučil Jané Powertrack. Je to Španělsko, proto to má určité nevýhody. Je to kočárek do tepla a nebyl připraven na zimu, to byl jediný problém. Průšvihem byla cena, která za celou soupravu (hluboká korba, sporťák a autosedačka) byla bratru 20-25 kKč, už si to ani nepamatuji. To bylo pro nás tedy dost, i když byl kočárek mnou "plánován" na tři děti.

Nakonec se na nás usmálo štěstí a celou tuto sadu po půlročním používání a ještě v záruce jsme pořídili za 8 250,- Kč ve Dvoře Králové. Vivat dobře situovaným prarodičům, kteří plní každé přání rozmachaným dceruškám... Prostě kauf roku. Navrch jsme dostali pláštěnku jané, která se ukázala jako velmi užitečnou pomůckou.

Výsledkem je 8 kg lahůdka, kterou používáme jako hluboký kočár, jako sporťák, jako golfky, jako dokonalý off-road atd, atd. Zpočátku jsem ji vynášeli do toho třetího patra, později, když jsme kočár dostatečně ojeli a začal vypadal jetě, jsme se odvážili jej dát do kočárkárny, kde je dodnes a doufám, že vydrží i nadále.

Co lze konstatovat po skoro dvou letech:

• zažil jsem i kočárky se čtyřmi koly, ale nepociťuji nějaký zásadní diskomfort od tří kol, naopak úspora hmotnosti je nesporná, rozvor je delší
• další výhodou tří kol je, že skvěle prorážíte vysokou trávu, čtyřkolka hrne stvoly pod sebe, my se chováme jako člun. Do terénu je tříkolka skvělá, zkuste jet po kolejnici nebo úzké pěšině po jednom kole se čtyřkolkou, v terénu lze sklopit madlo a vzít kočár do teplejch a hned je z toho trakař
• spousta vychytávek
• plasty i po intenzivním používání bez poškození
• nic neupadlo, nic se nerozbilo
• odmontovali jsme zadní nožní brzdu - snížení hmotnosti, mohu dělat delší krok a přední dostačuje
• trochu vrže, ale dá se to napravit promazáním pohyblivých částí
• krásně skladné do auta, po sundání kol ho kolikrát v kufru nemohu najít :o)))
• nemá přehazovatelnou rukojeť a
• není pohodlné s ním couvat, ale dá se

Je to náš opravdový pomocník a nerad bych zažil, že nám jej ukradnou. Jané podobný s pevným kolem snad ani už nedělá, bohužel.

Naše mety, které absolvoval:

• Andělská Hora,
• Bukový vrch/Buková hora nad golfem (10 m pod vrcholem)
• Vinařická hora - celá dokola
• Pajndl z Tisové - 2006, kdo viděl ten polom, pochopí
• a mnoho dalších

Edit pro Sargo - jízda po dvou kolech:

Jedná se o přepis našeho článku z dřívějšího blogu http://djr.blog.cz

Pokračování zde.