V minulém životě jsem musel být vůl nebo osel

Jinak se neumím vysvětlit mou zálibu k přemisťování břemen.

V sobotu byla realizována akce, která byla polehounku rozplánována během týdne mezi mnou a panem JM. Pan JM o ní sepsal skoro až reklamní blog, ale považuji za nutné uvést některá tvrzení na rpavou mítu. Setrvalá tlaková výše svědčila o vhodných klimatických podmínkách pro realizaci rodičovskomiminkovskogeocachingového výletu. Celkový dojem z pohledu počasí trochu kazilo jen vysoké množství kondenzačních jader v atmosféře, tudíž dohlednost byla na regionální úrovni.

Celá akce byla podpořena technologickými vymoženostmi, tudíž den předem jsme si vyměnili elektronickou poštou souřadnice a itinerář. Sraz byl stanoven u fotbalového hřiště v Milešově v intervalu (okolo jednácté;11:30> (závorky respektují matematickou konvenci). Dorazili jsme jako druzí v 10:57 a vzhledem k tomu, že pan JM ještě vybaloval, asi s nevelkým zpožděním. je to až s podivem, protože jsem byl u holiče, Majdě jsme pořizovali boty (kdo čekal 20 stupňů změny?), netušili jsme, kudy se do Milešova dostaneme apod.

Výlet na Milešovku jsem si šetřil na nějaký významný den, podobná místa navštěvujeme vesměs s přáteli a byť se rodinou Sargových známe velice krátce osobně, drze je řadíme mezi jedince, se kterými na podobná místa. Ani ve snu by mne nenapadlo, že se podaří přesvědčit matadory tohoto výstupu k dalšímu, podařilo se a mohl začít výstup.

Začali jsme odlovem místních kešek.

Za devatero...nahoře.

Protože jsme netušili, jaká je to cesta a protože jsme očekávali usnutí Terezky, vzali jsme se sebou lesní kočárek. Jára nad ním chvilku kroutil hlavou, že prý posledně s Rejchovejma nosili, ale sázel jsem na to, že s námi ještě v terénu pořádně nebyli a netuší, kde jsou naše limity a oni měli čtyřkolku. Navíc jsem měl krosnu, s námi ťapala tři dítka, měli jsme dvě možnosti, jak je prohazovat, kdyby bylo nejhůř a tím optimalizovat zatížení nosičů. Nutno podotknout, že za nejslabší článek  a tudíž udavače rychlosti byla zpočátku považována má žena v končícím pátém měsíci těhotenství, nakonec to ona nebyla a proto největší obdiv se právem musí soustředit k ní.

Důkaz, že jsem se nedřel sám, v tuhle chvíli tedy vůbec.

A výsledek:

• První (výstup) a poslední (sestup, tj stejný) úsek tlačil v kočárku Jášu Jára, čímž je setřena sportovní hodnota, protože hora nebyla zdolána samostatně.
• Jára pak většinu výstupu Jášu nesl za krkem, což považuji za obtížnější, než nést dítě v krosně
• Vítané obdivné pohledy kolemjdoucích
• jeden pán při cestě dolů se pozastavil nad tím, zda je to pro to dítě v kočárku vhodné, ale dle její spokojenosti usuzuji, že to nebylo nevhodné
• několik párů při míjení šeptlo - no vidíš, taky si ho příště vezmem
• chvílema jsem přemýšlel, zda neničím cestu, ale nejsem si toho vědom
• dvakrát přeneseno o pár cestou vzhůru. Jednou cestou dolů, jinak vše po vlastní ose.
• přepálil jsem začátek a na kopci jsem už nemohl
• příště už to neudělám, i když představa, že nesu všechny děti na zádech, takhle jsem se o kočár mohl opírat
• došlo i na nesení dvou dětí najednou na zádech, ale už bez tlačení kočárku.

Pan JM ještě plný sil. Pozdější fotografie zobrazující vliv prcka za krkem nejsou publikovatelné. :)

Byli v naší výpravě i takoví nadšenci, kteří se ohlíželi, jak ještě vysoko a daleko to je.

Bylo to chutné.

Pomalu by to chtělo to děcko naučit i jiný typ úsměvu.

Terezce jsem nemohl odmítnout výhled v krajinu. Teda z posledních sil.

Rozhlednáři komíny nepotřebují.

Při hledání pokladů se ukázal velice praktický tandem Majda-Jáša: "Jášo, je to mokrý, tak to z igelitu můžeš vytáhnout ty." Dítka hledala jako o život a včera dohledala všechny poklady regulérní velikosti. Na Milešovce byl ten den provoz, ale rozhlednu jsem si nechal na příště, snad nespadne a měla by ji vidět celá rodina. Nečekaným finále se ukázal kostel v Milešově, který je vystavěn na terénní vyvýšenině, je zcela opuštěn, proto si v jeho okolí mohla dítka zadovádět a já poležet v zapadajícím slunci a poslouchat zvuky krajiny. Však je černobíle zachytil právě pan JM.

Něco ze statistik, první profil je uložená trasa v GPS, kde přístroj oprimalizuje a vyhladí (a odečte zbytečné redundantní body), druhý je syrový neupravený profil, který sice obsahuje chyby (výkyvy výpočtu přesnosti), ale je ucelenější a ve finále z něj lze vyčíst i třeba tuhle malou průměrnou rychlost. Například pro záznam z létání k započtení k bodování se smí požívat pouze druhá varianta.

Celý den se náramně vydařil a přirovnal bych to k dovolené loni ve mlýně. Věřím, že nabídka pana JM na opakování výletů (ne cílů) s měsíční kadencí nezapadne, nám konvenuje a pouze koliduje s létáním.

Zážitky:

• chlazená třetinka Plzně od pana JM, kterou jsme výstup zahájili, podtrhla exkluzivní atmosféru dne
• přestože se netlačilo na pilu, stihli jsme toho hodně a 4 kešky v jednom dni  považuju v našem podání skoro až kombajnérství, ale byly nahusto
• byly cítit termické poryvy a s nadějí jsem vzhlížel na na nebi se rodící kumulky
• Jáša, ač skoro o rok mladší, zvládá koordinaci svého těla lépe než Majda, blbý je, když ho holky chtěly napodobit, to jim šlo o kejhák
• Jášovi se líbilo naše auto, tím si mne získal, teď si uvědomuju, že jsem ještě nezhasl to stropní světlo v poslední řadě sedadel :)
• ten den s ohledem na složení výpravy nešlo strávit asi lépe

Můj první pokus o tzv. fotku burešovku. Autora ještě neznám, ale čerpám z dostupných materiálů - je tam, zámek, cíle, vozidlo, kterým jsme přijeli, účastníci zájezdu, po chvilce proběhl chlapec s obručí.