Dnes jsme si den rozdělili na tři úseky - hledání krabiček, něco na bytě, pískoviště. jídlo, spánek, ježdění autodráhou a koupání byly doprovodné volnočasové aktivity.
Prošli jsme si Sítenské údolí, příjemně překvapilo, kolem je to dosažitelné, asi to tady občas prubneme. Keška nezdolána, nějak jsem nepochopil. Mým cílem bylo holky bez jejich vědomí uběhat (3,5 km je dost).
Madlence uděluji přezdívku Maurice Green, na dalších fotkách plazí jazyk jako on, ale nezveřejním, za pár let by mi to neodpustila.
Ke konci byl věkový rozdíl sakra znát.
Následovalo upevnění schůdků k Majdině visuté posteli. Doposud byly upevněny provizorně. Chtěl jsem to udělat pěkně a pohledově, proto mi nějakou dobu trvalo shánění vhodných šroubů. Ale abych nenadělal, potřeboval jsem při odvrtávání materiálu přidržet lopatku. Volba padla na Majdu. Vyfasovala ochranné pomůcky a přidržela lopatku na první díru. Další tři jsem držel sám sobě, holky zaujaly hrátky se sluchátky (nebo jak jim říkají inspektoři BOZP - hluchátky).
Myslím, že tuhle fotku použiju na PF 2010... :)
...zaranžovala Terezka (Pro LK - v pozadí jsou původní dveře vestavěné skříně a do pár týdnů přijdou vyměnit.)
Konvenčně jsme zakončili na pískovišti za barákem. Dost mne vyprudilo, že po příchodu jsem pozdravil sedící matky s dětmi, "odpověděly" mi jen moje dcery. Za týden, co se věnuji holkám jsem nepotkal tatínka v podobné roli, který by venčil děcka. Ostatně každý (holky, kluci, rodina) mi to tento týden předhazuje, jak jsme zvláštní. Asi si z toho udělám životní cíl. Dokázat, že mi, chlapy (tvrďáci, tak s ypsilon, prosím) se dokážeme obstojně postarat a neponižuje nás to. Naopak nás to náramně baví, znám pár takových.
Teda zatím. :-D
hroutící bábovička mi připomněla oddělování ledovce.