Reinkarnace

Mám v těchto dnech pro mne zajímavý projekt.  Ze zásob a max. 500,- Kč si pořídit kolo na letiště, které mi ulehčí přesuny na kilometrové vzdálenosti po letišti.

A při té příležitosti rekapituluji:

• první kolo jsem dostal v první třídě, bylo to něco z x-té ruky a padesátých let v barvě JAWA, vydrželo mi to rok. Mělo to úžasný převod a vyhrával sjem nad SOBI-20 či pionýry u dědy a babičky na vsi.
• druhé kolo bylo nové. Druhá třída. Bylo to kolo skládací z NDR. Vyrobili ho v továrně IFA, kde se vyráběla i nákladní auta. Bylo to kolo hodné kluka z lázeňského města. Mělo to dynamo, kompletní osvětlení, dalo se po odmontování jedné šlapky přepravit v kufru Škody 120, byla to zelená metalýza, vydrželo mi dlouho. Sehnal mi ho děda.
• třetí kolo bylo jasným nástupcem, když jsem nestačil svým kamarádům na favoritech. Byla to ESKA Premier, čtyřkolečko! Děda ji někde sehnal. Tak v šestý třídě. Modrá metla. Postupným tuningem z podpultových dílů jsem ze čtyřkolečka vyrobil plnokrevný dvoutác a pětikolečko. Vydrželo mi do dvaceti let. Doslova odešlo na únavu materiálu
• čtvrté kolo bylo nové, z úspor, to jsem měl asi pět let, to jsou již devadesátá léta, studia, horské kolo ocelové a bylo ukradeno na první dovolené se ženou
• páté kolo bylo společné již se ženou - tandem z třetí ruky, ocelový, máme dodnes
• šesté kolo je aluminiové a jezdíme na něm oba se ženou, já tedy více, ale nevnímám jej jako moje, je naše, součást flotily.

Netuším, kde skončilo mé první kolo - po nehodě, kdy si na něm moje sestra natrhla víčko, šlo z domu a sestra dostala Pionýra. Jistě někde slouží jako dekorace. Skládeačku jsem však využíval donedávna souběžně se silničním premiérem. Krosil jsem s ní terény u maminky za domem. Sjel jsem na ní dvoje pláště. Pak šla do sklepa a bylo mi líto ji vyhodit.

Až letos jsem si na mou IFU s odpruženou sedačkou vzpomněl a odvezl si ji od maminky domů a rozjel projekt výroby přibližovadla na letiště, jako příslušenství větroně. Stav je i přes věk (25) uspokojivý a bylo nutné koupit jen obutí. Potěšilo mne, že na kolo z DDR se vyrábí pláště v Číně. Stylové. Ostatní součástky jsem našel doma. Akce mne bavila a na renovaci jsem se těšil. Mám dojem, že dovršením věku 35 let kladu větší důraz na kořeny, více rekapituluji, trvám na starých věcech. A asi nejsem sám - viz.

A rád.

Za pár dní má děda výročí úmrtí a stále mne jeho odchod bolí. Tak dědo, naučil si mne jízdy na kole, jedeme dál!