100 000 km

Dnes se stalo něco, co jsem ještě nezažil. Ujel jsem 100 000. km (číslovka řadová) v našem autě. Celkem máme najeto mnohem více, ale nikdy se to ještě nepodařilo s jedním vozem.

Naše fabia combi 1. generace po faceliftu vznikla ve stejný týden jako starší dcera (provoz zahájen 10/2004), je prvním a asi na dlouho jediným novým, vozidlem naší rodiny a nikdy nezažila větší poškození, vlastně jen vandaly ve chvíli, když neběžel motor. Dostává snad kvalitní benzín a značkový servis, snažím se mu neubližovat, ale ani nešetřit. Přemýšlel jsem o tom, jestli slouží spolehlivě a když vezmu v úvahu měněné díly během provozu:

• 2x čelní sklo v rámci pojistky (vtipné je, že ta skla byla vyměněna během prvních 4 měsíců provozu)
• stabilizátry přední nápravy v rámci záruky (asi jediný neduh tohoto typu škodovky - po opravě nezlobí)
• střední a zadní díl výfuku
• brzdové destičky
• jeden ocelový disk a poklice, jediné poškození auta, které jsem kdy vyrobil - předcházela tomu slova: "Koukej, jak skvěle sedí." Následoval smyk na špíně a tečný styk s obrubníkem.
• autobaterie
• ojety již jedny letní a jedny zimní gumy
• dnes ráno začalo zlobit rádio, ale má nárok, je to už veterán přendaný z předchůdkyně feldy

tak bych řekl, že je to velmi spolehlivé vozidlo. Jedinou jeho slabinou je, že legálně neuveze větroně na přívěsu, kterým náš aeroklub disponuje.

Nikdy od nás to auto nedostalo jméno, protože jsem ani nedoufal, že nám vydrží v takovém stavu takhle dlouho, přestože jsme ho kupovali se záměrem, že ho už neprodáme a půjde od nás rovnou do šrotu (ujedem 30 tis ročně). Jeho věrnost a spolehlivost mne dojímá, proto dostalo to nejdražší mytí u nás v myčce. Pozoruji na sobě, že si k němu postupně pěstuji vztah a to jsem nikdy nechtěl.

Smířil jsem se se strachem o blízké, ale rád bych se ubránil strachu o majetek. Ale těším se, až spolu ráno pojedem do práce. :)