Synchronizovaně

Dneska jsme od baráku vyrazili na projížďku městem. Na první pohled nudné, ale my vyrazili ccelá rodina, ve dvou autech.

Ano, hodiny s instruktorem dospěly do fáze, kdy instruktor ženě řekl, že má začít jezdit. Původně měla jet žena do Tesco a zpět, ale při předávání klíčků se ukázalo, že bude nezbytné osobní usazení s vysvětlením odemykání šaltpáky, ale co s dětma? Tak jsme se oblíkli všichni a já s holkama jsme jeli jako doprovodné vozidlo.

Paráda.

Vše dobře dopadlo, největší zážitky jsem z toho měl já. Viděl jsem naše auto v pohybu, to se mi stalo jednou, když jsem přijel na výborovku autem. Maminka mi jej odvážela (to byla ještě felda) a pocit ot byl zvláštní. Dnes to bylo poprvé, co jsem viděl řídit ženu a v autě nikdo jiný nebyl.

Holky řvaly, když nám ujela na semaforech, že prej ji už nikdy neuvidíme. Skvělé.

Vypadá to, že se mi splní sen a holky se osvobodí od hromadné dopravy.

Takovýhle slzy to byly.